Po jarních peripetiích – přihlašovaní a odhlašování dětí na ozdravný pobyt – se nakonec (po svolení pana ředitele a pana starosty) zájezd uskutečnil.
Vyrazili jsme jako tradičně ve 20 hodin 1. června z návsi v Přepeřích a frčeli jsme směr Praha, kde k nám nastoupily dvě dámy, bez kterých by zájezd nebyl ušitý „ akorát na míru “ – paní kuchařky.
Po jejich usazení už nic nebránilo v cestě – hurá k moři.
V Bibione na nás již čekal náš pan delegát Richard s klíči od apartmánů ke komplexu Danubio, došlo k rychlé prohlídce, k následnému rozdání klíčů ( děti již mezi tím naskákaly do bazénů) , ubytování, vybalení a tradá – moříčko moře nebo bazény.
Po večeři jsme se všichni i s panem Richardem a průvodkyní Lenkou sešli, dostali jsme informace ohledně výletů (aquapark, lunapark,Benátky, Benátské ostrovy, Terst, Mira Mare), jídla, pobytu,…
A týden odpočinku, skotačení a poznávání nových zajímavých míst mohl začít.
A začal – hned v pondělí jsme vyrazili do aquaparku – tam se tedy opravdu vyřádil úplně každý (děti i dospělí). Jelo nás celkem 43 z celkového počtu 65. Skluzavky, tobogány, plachta, klouzací míč, …byli jsme všude. Utahaní, ale spokojení jsme v 17 hodin odjeli „ domů“ a opět – k bazénu a následně na večeři.
Úterní dopoledne většina navštívila místní tržnici – zde je možné zakoupit vše, na co si vzpomenete – zeleninu, ovoce, obuv, šaty, dresy,…hračky,…sladkosti,…květiny,.. opravdu vše.
Středa patřila Benátkám a Benátským ostrovům, tam se podívalo 16 klientů. Vedro, pařák, ale úsměvy při návratu mluvily za vše. SPOKOJENOST.
A večer – vytoužený lunapark. Ruské kolo, Matterhorn, horská dráha, volný pád, lodičky, otáčivé rameno,…až do tmy, kdy je to tam nejlepší, jsme se točili, létaly, cákali…
Ve čtvrtek jsme jeli (někteří) do Terstu a Mira Mare – malá Hluboká, též super zážitek.
Každý večer uprostřed zahrady děti hrály vybíjenou, řádily na kolech,…no prostě – každý si našel to svoje. A padla otázka – „ Opravdu se za rok nepojede??? Vždyť je to tu tak bezvadné.“ …
Nadešel pátek a BALENÍ, v sobotu postupné loučení – s mořem, bazény, ale i s kamarády a večerními hrátkami. Tento den je už smutný- přichází konec. Ne jinak tomu bylo i letos – sice od rána opět slunce hřálo na plný plyn, nebe bylo bez mraků, takže ti, co si ještě nepřipadali za týden „ válení se“ na slunci dost opálení, se dobarvili, dosmažili a ve 21 hodin jsme se hromadně rozloučili s areálem Danubio i s panem Richardem. Tentokrát jsme ovšem to – za rok ahoj- opravdu říci nemohli. Kdo ví??
Ale – bylo to super, to říci můžeme. 🙂
